Různé podoby Šibala v mýtu

Postava Šibala se vyskytuje v několika modifikacích, jež jsou ale ve skutečnosti jen různými stupni vývoje jediného božského principu.

První a nejstarší podobou Šibala je Blázen neurčitého tvaru i pohlaví, energie, která dosud nebyla zformována a působí tak v naprosto ryzí formě. V této archaické formě Šibal naprosto ignoruje zákony duchovní i společenské, nemá morálku, chová se naprosto nevyzpytatelně (často i velmi krutě), chytračí a je přechytračován, jeho cesta nemá žádný cíl ani smysl. Často je v mýtech popisován jako hladová a nenasytná bytost, jež je ale často o jídlo okrádána. Pokud vytvoří něco, co přetrvá, stane se tak spíše náhodou, jako nezamýšlený výsledek nějakého činu. Jeho nejasný tvar je v mýtech charakterizován změnami pohlaví, chaotickým uspořádáním orgánů, vnímání různých částí těla jako samostatných entit.

Tento prvotní Šibal ale postupně získává formu a začíná si uvědomovat sama sebe jako bytost s určitým posláním. Tak se postupně propracovává do druhé fáze, jíž je kulturní hrdina typu Prométhea či indiánského Zajíce. Přechod je ale velmi povlovný. Například Kojot či Havran se pohybují někde mezi prví a druhou formou. Jako kulturní hrdina se staví do opozice k zavedenému řádu, ale již s určitým záměrem, byť často nejasným. Typický je motiv krádeže ohně bohům (Prométheus, Kojot) či vzpoura jako taková (Lucifer). Obvykle činy tohoto typu Šibala působí na první pohled jako velmi přátelské k lidstvu, ale pod povrchem se skrývá temnější stránka. Například Prométheus tím, že získal pro lidi maso a pro bohy tuk a kosti, odsoudil lidstvo k závislosti na hmotě (zde čerpám z Kojotova článku Naděje – skryté zlo).

Často se stává vládcem své vlastní dimenze Universa, do níž odchází. Tento motiv nalezneme jak na konci velmi archaických indiánských příběhů, tak i na představě Luciferova pádu a jeho vlády v pekle.

Konečnou etapou Šibalovy cesty někdy bývá zaujmutí pozice regulérního božstva. Typickým příkladem je antický Hermes či Merkur, ale určité šibalské rysy – byť značně přetvořené – má i biblický Ježíš. Tam již je do značné míry kontaminován jinými archetypy a nelze již jej považovat za skutečného Šibala, ale za boha s šibalskými rysy. Zda skutečný Šibal musí skončit ve světě své vzpoury, nebo se může při zachování své podstaty metamorfovat v božskou entitu neodporující řádu, je jedním z hlavních témat studií i rituální praxe F:.C:. V názorech na toto téma se rozcházíme.

F:.C:.