Šibal v pohádkách, obyčejích a literatuře

Šibal se ovšem nevyskytuje jen ve starobylých mýtech, ale i ve světě pohádek, lidových obyčejů a také v literatuře. Oproti plnohodnotným mýtům je ale přeci jen poněkud redukován. Za typicky šibalskou lze považovat postavu čerta, raracha, plivníka a podobně. V této postavě je (obvykle) zcela vypuštěn motiv vývoje. Zůstává jen šibalství založené často na poskytování darů, které se nakonec nevyplatí. Čert, jako typický archaický Šibal, bývá často nakonec tím, kdo je přechytračen. U raracha a plivníka převládá motiv uspokojování lidské hamižnosti, které nakonec končí katastrofou. Určité šibalské rysy tohoto druhu přejaly v našich krajích i jiné pohádkové postavy, například vodník, ale to je druhotná záležitost – původně patřily k jiným mytologickým okruhům.

Další známou verzí Šibala je Hloupý Honza či Prosťáček. U něj je naopak akcentován motiv vývoje na úkor chytračení. Kruté manýry archaického Šibala jsou u těchto pohádkových postav potlačeny a jako cizí vliv se zde objevuje „dobré srdce“, které ale nemá s šibalským archetypem mnoho společného.

Z tohoto typu postavy se posléze vynořily postavy literární, jako je Enšpígl a další moudří blázni, a později též například Haškův Švejk.

Nelze pochopitelně vynechat postavu šaška a později klauna.

V lidových tradicích se Šibal vyskytuje vždy, když se obrací obvyklý řád světa. Stále ještě lze nalézt jeho přítomnost při novoročních oslavách; šibalskou tradicí par excellence je u nás masopust.

Když budete přemýšlet, jistě přijdete na mnoho dalších projevů Šibala v dnešním světě. Tak přemýšlejte – my to za vás dělat nebudeme.

F:.C:.